Bouře. (VIII. Tlum rybářů u kaple.)

Ó hvězdo mořská, kotvo naděje,

svou svatou dlaní uhlaď peřeje,

a vodním šlářem v propasti

svou zář dej mrtvým účastí,

ó hvězdo mořská!

Ó hvězdo mořská, zdroji života,

ať bouře zlá i koráb ztroskotá,

ty na dně hlubin novou chýš

z těch trosek lásce vystavíš,

ó hvězdo mořská!

Ó hvězdo mořská, mír svůj v rozruch vlij;

již králi bouře hromný vyviň kyj’

a z trosek lásce – hlas náš slyš –

tam na dně věčnou vystav chýš’,

ó hvězdo mořská!