BOUŘE.

Šum lesa ustal, sebe sám se zhrozil,

jak ducha leká vlastních citů tiš,

hrom horský v dálkách temně zahlomozil

a černé mraky plouly blíž a blíž.

Ret usýchal a žádostiv byl toho,

až horká noc se chladem nasytí,

tiš nezmařena byla od nikoho

a nevábila koho vejíti.

Jen potok žil a bral se roklí tmavou

ten jeho vlahý, jednotvárný šum...

Tak dusno kolem... Doba před popravou.

Sevřená mysl úpí k nebesům...