Bouři jsem divokou viděl se hnát,

Bouři jsem divokou viděl se hnát,

až zúpěla v základech země, až zasténal světa stan,

pořádek zvrátil zuřivý kolohnát

pádností náhlých svých ran,

až Pokoj vzdechl: Mně se chce spát!

Z kalicha zvyků starých přestalo se píti,

za vlády moderních radostí, bolů

sta nabubřelých apoštolů

zjevilo se nového žití. –

Budoucnost! Doufejme, že tu a tam opadne listí

a ne všude uhodí hrom,

že bouře ta velká jen vzduch trochu zčistí.

Neb reformy celé idea daleka

a rozcestí se šklebí v díle tom.

Daleká doba pravého člověka!