Bouří moře, čeří se a vzteká,

Bouří moře, čeří se a vzteká,

vysoko k oblakům pozvedá pěsti,

v písek a bláto padá, šílené dokola těká,

a ničí šmahem plavce, jenž si jím klestí

cestu k břehům, v hloub se s loďky smeká.

To duše lidská bouří tak a hlučí,

a myšlénka v ní, plavec, v hloub se kácí,

loďka v tisíc tříští se a ztrácí,

a orkán duše dále skučí.

Jsou chvíle vzácné, kdy klidny hrají,

kdy plavec s nadějí k hvězdám a břehům hledí.

Zde člověk štěstí je na pokraji.

Však jen zavanutí, a tyran odvěký silou buše

hladinu brázdí, na koni Bouře sedí.

O duše lidská, lidská duše!