Bouřka.

Vichr skučel, blýskalo se,

hrom už bouřil, duněl, rachotil;

tu se Prokop pod peřinou

samou bázlivostí zapotil.

„Nač se báti?“ pravil Vojslav,

jenž byl věru jiný klučina,

„zítra bude zelenější

každý les, i sad, i lučina.

Ovšem blesky jen jen sviští,

ale co je na tom hrozného?

já v tom vidím velkou krásu,

která slaví Tvůrce moudrého.“