BOUŘLIVÁ NOC

Lká vítr celou noc a žalující

vzlyk rozbíjí se o skla okenní.

Strom praská úzkostně a lomenicí

se prolamuje vzteklé úpění.

Od knihy hlavu zved jsem. Ve světnici

jest útulné a teplé zasnění,

a v kamnech oheň vlídně praskající

stře mihotavé na strop znamení.

A zdá se mi, ten vzlykot úpěnlivý

že schválně buší prudce do oken

jak starce závistného výkřik divý.

Jak by mi nepřál onu tichou chvíli

za pozdní noci... Knihu, teplo, sen,

útočně spílá, vyčítavě kvílí.