Bouřlivý příjezd
By Antonín Sova
„Vy voníte ještě po letním stínu
a po zralých švestkách, jablkách, vínu.“
„„Vždyť zahrad jsem sklizní se nadýchala,
jak vítr jsem tančila, zráním se smála.““
„A jakoby s vámi šly vrcholy hor,
s nichž díváme se na obzor.“
„„Vždyť byla jsem na nejvyšší hoře.
A pod ní se lidské vlnilo moře.““
„Hlaholné jakés vyzvánění
všech údolních zvonů, pastevců pění...“
„„To vyzváněla mi láska... jen jednou,
jak zvony všech slavností když se zvednou.““
„Když slyším váš spěšný hovor, jak v běhu
stád barvu, roun ovcí zřím vlnit se něhu.“
„„To všecko tkví v poznání. Lákalo množství,
lze milovat jiná a jiná božství?““
„V tom vůně i pohrobních růží se jeví...“
„„Snad. Lásku když pohřbíme k tomu, jenž neví.““