BOŽE.

Přišlas k nám jak sladký květ

plný rosy, z nenadání,

jarem smál se celý svět

se tvých rtů i z útlých dlaní.

Bylas nám jak sladkým snem,

pohádkou tvé mládí bylo,

v očích tvých vždy úsměvem

nebe se nám zrcadlilo.

Každé jitro na tvou skráň

sype růže ve svévoli,

pro tebe vždy kvetla stráň,

pro tebe pěl skřivan v poli.

Vlaštovka když letí kol,

křídly na pozdrav ti mává,

nevíš, co je strast a bol,

družkou fialka ti smavá.

Nevíš – a přec přijde čas,

starost navštíví tvou duši,

zkalí se tvých očí jas,

zloba mladé touhy zkruší.

Poznáš žití věčný klam,

marnou práci Sisyfovu,

dobro, krása – vše to tam,

žal jen přihlásí se k slovu.

Dítě! V shluku strastí zlém

ať ta vzpomínka tě sílí,

žes nám byla sladkým snem

v šťastné mládí svého chvíli.

Neb kdo jiným k blahu žil,

doved jiným radost nésti,

zbádal pravý žití cíl,

našel již květ zlatý štěstí!