Bože můj, děkuji Ti

Bože můj, děkuji Ti

při procházce ranní,

že mám obě oči

a mohu jimi obejmout celý les.

Moje srdce je jediné díkůvzdání

a jediný ples.

Objímám krásu svýma rukama,

květů se dotýkám, listí,

v obzorech dovedu čísti,

co vepsals tam důvěry v Sebe

do modrého nebe,

jda k výšinám.

Potoky, stráně

jsou pro mne písmem Tvým svatým,

jdu pod sluncem zlatým

a myslím na Tebe

jako na velkou radost,

jako na nebe,

které sneslo se k zemi,

požehnané mezi všemi

jak ženy úrodný klín –

a smutek i radost

beru z Tvých dlaní

tak jako ona jas svůj a stín.