Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty

Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty

a do mých muk

tolik mluvících ruk

a svodů šepoty,

pošli mi jednou, jen jednou

srdce mluvící,

zázrak lásky tající.

Pokorně přijmu je, s úsměvem na ústech,

zatajím dech –

a budu naslouchat, jak ono bije,

to jedno srdce, které pro mne žije

a není jen přízrakem v snech.

Každý úder toho srdce doprovodím

srdce svého rudou krůpějí,

do bílých je vložím závějí

citů svých

nejsladších.

Prsty rukou mých k laskání vztaženy

ztiší se a zvláční jako růží lupeny,

budou naslouchat, co srdce mluví,

budou blaženy.