BOŽE, VĚČNÝ SPRÁVCE VŠEHO.

BOŽE, věčný správce všeho,

už’s mne zbavil žití pout,

z údolí mne slzavého

voláš, musím poslechnout;

všeho tady zanechati,

před Tvůj trůn se odebrati

na Tvůj velký soud.

Daleká se cesta zdála,

udeřil hlas hodiny,

přišla mi tak z nenadála,

za okamžik jediný;

tělo zpět se vrací k prachu,

duše letí plna strachu

v nebes výšiny.

Slabou Jsi ji stvořil, Pane,

nemohla vždy letěti

po Tvé vůli svrchované,

hřích šel dobru v zápětí;

ale Ty’s měl péči o ni,

slituješ se, jak se kloní

otec k dítěti.

Jak, když hasne světlo denní

a znoj každý pomine,

každá starost, utrpení

ve spánku se rozplyne,

svatý mír dej těžké hlavě,

ať života po únavě

v Tobě spočine!