Bože velký...

Bože velký, Bože slavný, Bože Bohů,

Bože světců, lichometníků a vrahů!

Často chmurně zamyšlen na srázech skal a na pomoří

když stojíš nad městy a nad stožáry lodí, nad vrcholy stromů

vše slyšíš! kterak země zpívá píseň nádhery své věčné,

když v jiskrách slunce tančí nad propastmi věků

s tou věčně ženskou svojí touhou:

jako páv svá péra rozestírat,

aby její duhy ku tvé chvále opěvali básníci,

aby z jejích potoků bramíni pili děkujíce tvé slávě,

aby z jejích plodů přesytili se denně přesycení...

Tak mnoho ubohého, tak mnoho podlého

ty slýcháš od všech, kteří mají stále v ústech Tebe.

Od všech, kteří rdousí zákonem síly

ty nejbídnější a ty hladové,

a ušlapavše k této Zemi člověka,

učinili zbytečným Boha.