BOŽENĚ VLACHOVÉ (Červenec)

Jak zlomená lilie leží tu,

tak tichounká a tak bledá.

Jen po chvilkách ruka jí pohne se,

jak toužně když něco hledá.

A zrak se jí ku výši upíná

a modravý ret si šeptá:

„On nepřijde, ach on sem nepřijde,

vždyť ani se nikde neptá!

Ach kdyby mne nesli už na hřbitov

a dali do siré země,

však nadešel přece by jeho čas

a musil by přijít ke mně!“