BOŽENĚ VLACHOVÉ (Listopad)

Kde jen mám svůj rozum? Vždyť přece vím,

že včera jsem ještě jím vládnul?

Že zase té plamenné diblici

kdes náhodou do rukou padnul!

Ta holka, kde rozum můj zachytne

(skvost neskvost, vše slouží jí k hraní),

hned hází jím, škube jej, pomotá,

že nelze jej rozmotat ani!

A když se již unaví, založí

jej kams do svých hraček tlumu,

a stalo se, týdny, ba měsíce

že chodil jsem bez rozumu.