BOŽENĚ VLACHOVÉ (Únor)

Tak krásna – a přece jen díblice!

Jak divoce městem běhá!

Jak červená stuha plamenem

jí po černých šatičkách šlehá!

Já povídám: čertík je, díblice!

A sama mi dnes to řekla –

Já ptal se jí: „Dušičko, odkud jsi?“ –

„„Vždyť víš, že jsem čertík z pekla!““

A musím jí věru již uvěřit,

že spojena s pekelnou cháskou:

jen jednou mi do očí pohlédla –

a jsem už jak posedlý láskou!