BOŽENĚ VLACHOVÉ (Září)

Jsi líbezná jako to zrosené,

to do rána vzkvětlé kvítí,

a jako ten slunce paprslek,

jenž májově do světa svítí.

Jsi hrava jak ranní větérek,

a šumna jak voda živá,

a sladka jak ptáček zpěváček,

jenž do srdcí zlato zpívá.

A přec mi cos šepce: nebude

ti nikdy ach ku radosti –

ta bude tě státi vzdechů dost,

snad také i slzí dosti!