BOŽÍ DAR

Vysoko, vysoko, už blízko nebe kdesi,

kde polí není už, jen pastviny a lesy,

kraj dlouhé zimy je a krátkých jar.

Tam jméno obce čet’ jsem: Boží Dar.

Ta slova, Boží Dar! Co mluví to z nich? Vzpoura,

jež mstí se posměchem a autoritu bourá

na půdě, květ jež nedá ani plod?

A v jménu přijatém je ironický hrot?

Než posměch kvete tam, kde ještě život bují,

zde metelic však kraj, zde chladné větry dují.

A dá-li bůh, je výhled do šíra.

Neklne název, ni se nevzpírá.

Ne, spíše pokora tu sklonila svou šíji.

„Můj život chudý je, než díky bohu žiji.

Byť těžký boj, v něm vítězím

nad vládou vichru, sněhem zim!

Je život přece dar, byť život sebe chudší

a půda půdou je, ať vítr po ní skučí.

A smysl života jen v tom je skryt,

to, co ti život dal, zkrásnit a uhájit!“