BOŽÍ HROB

Nad tím hrobem mír se klene;

tisícletí přežene se,

mnoho lidstvo zapomene,

mírem tím však nepohne se.

V svatém hrobě zaklíněný,

z Kristových ran vláhu bere,

přes celý svět rozprostřený,

přes národy přes veškeré.

Zapomenut, neuvadne;

každým rokem znovu zkvétá,

nabízeje mysli chladné

čarovný plod svého léta. –

Zatoužilo lidstvo znovu

z plodů stromu toho jísti;

„treuga Dei“! v tomto slovu

sní, že Boží mír si jistí.

„Treuga Dei“! – proč ta fráze?

dolů s tváře lichá maska!

Hrob tu leží na té dráze:

„Boží mír“ vykoupí – láska!