Boží muka.

Hle, Boží muka! Kdo je stavěl tady?

Ten celý kraj kol plný luzné vnady;

tu slzičky, tam douška mateří,

květ sedmikrás, kam noha zaměří.

Dál stinný háj! ó jak mě vítá všady,

v něm každá snítka zná můj život mladý,

sny zlaté, jimž víc srdce nevěří,

jež spřádal jsem tu v jeho zášeří.

A tam, co muka, plané růže byly,

jich vůně dech teď ještě cítím milý;

byl celý kraj tu jeden vonný květ,

jak bývá žití kraj jen mladých let;

proč postavili sem ta muka Boží?

proč v život vplétáš trny své, ó hloží?!