BOŽÍ POŽEHNÁNÍ

Dal nám pánbů věštce vidné do minula,

politiky, šmoky, bystré básníky;

vůdce, kteří, když se bitva rozvinula

s praporem se staví moudře za šiky;

dal nám fifikusy, jejichž důvtip spíná

mostem vodu s ohněm, kteří svojím „snad“

vyšpekulují, že z Hradčan do Karlína

nejrychlej se jde přes starý Vyšehrad;

dal nám katolíky, kteří věří Římu,

s ním však, pánem bohem, jsou už hotovi;

poctivce, již berou, co se nahodí mu,

jen když plot tu není paragrafový –

inu, tuze se ten pánbů přioslavil,

tolik požehnání na zem naši lil –

čert teď aby přišel, všeho ji zas zbavil,

ponapravil, čím ji pánbů pokazil.