BOŽÍ ZEMĚ

Mám ticha plný sluch,

dlaň větru laskání

a všude, kam jen zřím,

je v kráse přistání.

Modř nebe nad hlavou,

pláň širá bez kazu,

jdu krásou, stvořenou

k božímu obrazu.

V soumraku zeleně

běl květů lahodí,

je hvězdic odlitkem

kvetoucí jahodí.

Kraj lesa s obzorem,

a já v něm ztracena,

v něm louky mění se

v barevná přadena.

Zřít stopu člověka,

jak božím krajem šel;

on lesy vykácel,

zem v dílce rozkrájel.

A země v pokoře

jho jeho přijala;

je lidem k užitku,

však boží zůstala.