Boží zrno.

Jaké to prapory pod nebem vlají?

Jaké to nápěvy podobné ráji,

jaký to průvod jde z kláštera dnes?

V stříbrných praporech zlaté zřím klasy,

nevinných dětí jásají hlasy,

holubic bílých zda roj se to snes?

Stařičký opat jde v synů svých čele,

jáhnové v zlatě jak o Božím Těle,

bělostné zástěry vážou si sníh.

Zlatisté obilí v liljovém klínu,

pějíce hymny jdou v alejí stínu,

v kouřící záhony zoraných lich.

K hostiím bílým to určené pole

obešli v průvodu posvátném v kole,

svěcenou vodou ten vlažili luh.

Kadidlo arabské v kaditelnice

sypali, žehnali, držíce svíce,

oblaky dýmu hned plnily vzduch.

„Žehnána budiž, ty nebeská roli,

nebes Pán pro Boží zrno tě volí,

života věčného vloží v ně tep.

Nejčistší zrno jsme z úrody vzali,

na zlatých sítech je přeposívali,

Ježíš z nich nebeský upraví chléb.

Padej již, Boží ty zrnéčko, v půdu,

ozeleň brzy zas vonící hrudu,

vytryskni v mohutný, posvátný klas.

Až jenom uzraješ, přijdeme zase,

výběrem zrnéčka v bohatém klase,

bělostné mouky z nich zaplane jas.

Svěcené vody ji skropíme lázní,

napečem hostií ve svaté bázni,

k oběti vzácné je vybere kněz.

Ohřívej, slunéčko, posvátnou roli,

nebes Pán pro Boží zrno ji volí,

útěchu nemocných, věřících ples!“