BOŽSKÉMU SRDCI! (I)

Slyšíš bít to Srdce nejsvětější,

otevřené dokořán?

studna pro tvůj život zdejší,

pro tvou mdlobu tichý stan!

Oasa to v žití poušti,

žádná fata morgana;

pramen, jenž tě neopouští,

než tvá role dohrána.

Nový život proudí z tebe,

kolem vane svěží dech;

nad tebou se jasní nebe,

jasno v duši i v tvých snech!

Samum lehl v dáli krotce,

písku nebezpečný vír,

a ty jako v rukou Otce

cítíš políbení mír!

K prameni se nahneš v žízni,

hasne v srdci vášní pal,

a co bylo dříve trýzní,

jak by Anděl odvíval!