BOŽSKÉMU SRDCI! (V)

Viz cíl ten, sladkosti kde sklady

ze skály boku prýští ven;

zde drahý poklad nad poklady,

všem dobře znám i utajen!

Neb vůně dech jej prozrazuje

a vábí mocně dál i šíř;

ten vidíš roj, jenž obletuje

a vzduchem víří ze stran čtyř?

Hle, zlatý pramen jak se skvěje

v tom boku svatém z šarlatu;

sladkosti věčné předchuť zde je,

kdo pil ztad, nezná návratu.

Jak včela vázne, zasvěcený

ne smrti životu on spíš,

až přijde Včelař ozářený

je s česna odnést ve svou říš! –

Leť duše – včeličko, leť k česnu,

kde bok ti září světa tmou;

co tušila jsi jenom ve snu,

slast okus pro zlou hořkost svou.