BOŽSKÉMU SRDCI! (VII)

Hle, svatostánek, kde se tají

tvůj poklad ze všech nejvyšší;

toť slitovnice, srdce zná ji,

a ty víš, že tě vyslyší.

V monstranci těla zasazený

tvůj sladký, každodenní chléb;

ó synu Evin vyhoštěný,

zde vstříc ti bije Srdce tep!

Zde v kment tě, hosta, přiodějí

liljové ruce Andělů;

Lazare, odlož beznaději,

zde Bůh tě vítá v pocelu.

Ó poutníku, zde cíl tvých kroků,

tu odlož poutnickou svou hůl

a přiviň se jen k tomu boku

a sedni za prostřený stůl.

Za tebou svět se uzavírá

a otvírá se krásnější;

zde v patření se mění víra,

jež všecky louhy zkonejší!