BOŽSKÉMU SRDCI! (VIII)

Ó zmlkni slovo před zázrakem,

zde před tou lásky prohlubní;

tu otevřeno před tvým zrakem

je samo nebe; sni jen, sni!

Jak Pavel ve svém vytržení

těm hlasům nebes naslouchej,

v pokorném lásky roznícení

svůj zastři v slzách obličej!

Neb Bůh se k tobě přibližuje,

tvář svou k tvé lidské naklání;

toužené okamžení tu je:

tvé s Bohem sladké splývání!

Hrot lásky jeho jde tvou hrudí

jak Teresii v extasi;

žár cítíš, jenž se v tobě budí,

a rozkoš, jež jej provází!

Ó zmlkni slovo v malomoci,

víc mluví touhou jazyk něm:

v to Srdce vrhnout se tak moci

a navždy utonouti v něm!