BOŽSKÝ CHUDÁK CHRISTOFOROS

Byl krásný silou těla, duše vznětem,

Chtěl s mocným Vládcem-Osudem být spiat,

Chtěl sloužit mu. Jak tulák prošel světem

A nalezl, koho by měl rád.

Proud náhle před ním, chladným stříbrem svítě...

Tam dítě stojí, přes řeku chce jít.

Vzal na ramena v smíchu slabé dítě,

To hračkou bude, jemu posloužit!

Však vprostřed řeky tíha s hroznou mukou

Jej strhnout hrozí v hloubku bezednou –

To děcko jak by neslo svět v svých rukou.

Teď chápe: každý sval se těla třese

Pod lásky tíží... Klesá... Pojednou

To dítě samo přes řeku jej nese...