Božstva a kulty.

Kouř ohňů k hvězdám stoupá v mlhách věků,

v dým kadidla se halí oltáře,

z nich šumí paian hrůzy, lásky, vzteku,

hřmí veletoky rhytmů žaltáře.

A k nebi studeně ční zašlé modly –

jsou mysterie pískem zaváty –

a v hvězdách nezměněné Neznámo dlí

nad dávno zpuchřelými dogmaty.

A Isis vznešená i Matka Boží,

královny lilií a lotosů,

a Istar přísná v tyrkysovém loži,

Baal, Assur, Siva v stínu kolosů!

Ó, Idoly vy věčně nezměněné,

jež halí každý věk v svůj nový šat,

kdy shlédnem vaše brány otevřené,

v nich věčné jitro ve smaragdech vzplát?

Jsou zlatem vryty svaté stopy vaše

v etherech nezměněných substancí,

k nim zrosený zrak pozdvihá se plaše,

jak východ zdvihne slunce monstranci.

Tmy stejné se vždy za Principem klenou.

A občas blesk jen tryskne do temna,

když básník duši svoji rozsvícenou

pochodní vrhne v jeskyň tajemna.