BRAČEK – PTÁČEK. (I.)

Za Rožnovem skála,

u ní chata malá,

slunce do obločku

jako oheň pálá,

po křovinách skáče

na skalnaté hati,

a co na té hati,

celuje a zlatí.

Smutná je to chata,

od podstěnky v střechu:

z sašiny má širák,

oplecko má z mechu;

prostičká to skrýše

z rákosí a chvoje;

povalovou skulou

větrů dují roje.

Jak vlaštovčí hnízdo,

rozdrobeno z půli,

k boku šedé skály

bojácně se tulí;

však když z ňader luhů

mladé květy pučí,

rázem ptačím zpěvem

všecko všudy zvučí.

Jíva hlavou kývá,

bystřina se tříbí,

do nebe chce skočit

lesklá chasa rybí,

a stařičký javor

hlavu k chatě kloní;

poslechněte, věru

povím něco o ní!