BRAČEK – PTÁČEK. (IV.)

Šli cestičkou lesní

švarní šefraníci,

utajili dechu,

pohledali v líci;

poslouchali ptáče

na šípkovém trsu,

ozvala se náhle

bolest v jejich prsu:

„Jaj, siroto ptačí!

co že spěv tvůj značí?

F v srdce bodá,

a přec se nám páčí,

lichotí se, tulí,

nech že k pláči budí,

čím tě obdaříme

šafraníci chudí?

Chudí šefraníci

což ti darem dáme,

než ti žalost srdce

na dvě poly zláme?

Ej, dáme, co máme!“

A při ranní chvíli

hedvábný ručníček

na keř zavěsili.

Poskakuje ptáčík,

veselo si zpívá;

hedvábným šátečkem

větérec povívá,

ale šíp zelený,

lstivou choutku krotí,

a zas ptáčík malý

svoji zkazku notí.