Bradlec. (II.)

Sedá dívka u okénka,

za ranního prochladu,

sedá jinoch na skalisku

nade srázem u hradu.

Z hradu zní pak v chladný les:

„Co jsi lásce mé přines?“

Přinesl jsem tvojí lásce,

srdce plné věrnosti;

chceš má dívko, chceš to srdce

až do věčné věčnosti?

Na to dí mu z hradu hlas:

„Budiž můj na věčný čas!“

„Věčně Tvůj, zde v klínu lesa!“

Jinoch vroucně odvětil:

Vrh’ se dolů z kolmé skály,

dívce život zasvětil.

Lká pro něho s dívkou les,

ty větérku, dál to nes!