Brána.

Zde brána a zde psáno písmem zlatým,

kam vede vchod, kam první ulice –

tou branou chodí lidu tisíce,

ti shrbeni, ti s umem povypjatým.

Ten kleje a ten spěje dechem svatým

než po zemi spíš v zlaté hvězdice,

tu trhan a tam zlatá kněžice,

tu zdravený, tam chudý kolem pátým.

Tou branou jdou, jdou suchem nebo blátem,

tam v městě však se rozdíl měří zlatem,

tam platí um, ne člověk jediný,

tam úcta mizí v lidstva šediny,

ač branou chodci, kterou vešli jednou,

se ku poslední cestě touže zvednou.