BRANKA ŠIBENIČNÍ MOUDROSTI

A

Abalda. Och, libý sne ty rajský,

rohu hojnosti, dnes vzývaný tak marně!

Pouhý stín tvůj zbyl nám, keťas-číšník,

za nímž honíme se po kavárně.

Abatyše, funkce pro šlechtičny.

V starých novelách se dočteš o ní,

žertů lascívních kde stříbro zvoní.

Jinak slovo, zvuk ze světa, který byl.

Starožitnosti jdou sice na odbyt –

této ani dnes by nikdo nekoupil.

Abdikace může býti chvíle

příjemná pro národ, který vstal –

zvláště dá-li pozor, aby

z bláta do louže se nedostal.

Abreviatura čili zkratka

pomáhá nám rychlej psát.

Příklad: místo hospodářství a lidová aprovizace dneška

napíšeme pouze HLAD.

Abeceda čili alfabeta

byla první stezkou ke vzdělanosti.

Papírny a knihtiskárny však

silnici z ní upravily,

navěky ji pojistily

také pro frekvenci hloupostí.

Ábel, dnes a česky: bařtipán.

Boží požehnání vždy a všude.

Proti všem a navzdor bohům lán

vzdělávejme! Zítřek náš tak bude.

Abiturient je mladý člověk,

který v ruce drží vysvědčení.

Hlavní věc však, kam to sémě padlo,

na papíře k nalezení není.

Ablaktace, odstavení děcka,

v pravý čas je pravá věc.

Naše vláda mléka sice nemá,

jsme však pro ni věčný kojenec.

Abnormální je dnes opět všecko,

čemu nerozumí doktor nebo švec.

Svaté Normy buďtež požehnány,

stane se pak světcem každý pitomec!

To jich bude

jako máku

z doby zlatých časů,

vypůjčí se

od sedláků

na svatozář osiny.

Abolice má své místo

v politických procesech.

Znamenává, že už vládě

došel rozum, došel dech.

Přijdou přitom obě strany

každá ke své radosti,

zejména když předcházela

ponížená suplikace

aboliční žádosti.

Abolicionism, to byla

proti otrokářům velká výprava.

Na věci však mnoho nezměnila:

světu dokonce i politika zbyla,

jež i celý národ klidně prodává.

Abonent snad odjakživa

člověk všelijaký byl:

tam, kde býval očekáván,

nechodil a nechodil.

Dnes však pomstěni jsou všichni,

jejichž zklamal naději.

Jen se opozdil, a už ho

nechtějí a nechtějí.*

Abortus či česky potrat

různě bývá choulostivý,

různý bývá oň i zájem:

hlavně u vlád – velmi tklivý.

Abrahám byl úctyhodný předek.

Obrodilo by však jeho fámu,

moci takhle jeho potomků pár

bezodkladně poslat k Abrahámu.

Abrakadabra čili: zaklínači

posvátné říkali nesmysly,

naduti, pokud plíce stačí.

Um tento povážlivě zakyslý

tys přejal, estéte v kalhotách i v sukni.

Buď zdráv, leč nemnož se. Nadouvej se – pukni!

Absces – nadělení zatrachtělé,

celý stůněš,

dokud lékař nedá si s ním práci. –

Zda už sečetls je na svém těle,

lide český,

pro budoucí velkou operaci?!

Absence je politickou ctností

pana Jelimánka.

Někdy zbabělosti, jindy prodajnosti

spolehlivá známka.

Absint veliká prý otrava je.

Francouz život proň si brával.

U nás na chuť zřídka přišli jsme mu.

V polemikách úlohu jen hrával.

AbsolÓn měl velmi dlouhé vlasy.

Strom ho chytil, bylo po radosti.

Génius je nosí po vše časy,

aby líp se zachyt – na věčnosti.

Absoluci kdo chce, má se káti.

Bez pokání bychom však ji dali

jistým politikům, kdyby nohy

naposled už na ramena vzali.

Absolutism je strašák dobrý

pro všeliké politické děti.

Nerodí-li dnes už velké obry.

Absolutno pobožná je lež,

kde si člověk s pánembohem zavdá.

Kdo tam spěcháš, běž, prosím tě, běž,

ať nám v slunce marně nelezeš,

na němž kvete naše relativní pravda.

„Abstinence utěšeně roste.

Na všem sílu svoji zkusí za chvíli.

Logika? Že jedni pijí mnoho,

nutno je, by druzí vůbec nepili.“

To jsem psal, když ještě dobré věci

z rohu hojnosti nám tekly v klín.

Zatím s abstinenty v jedné peci

sedí piják, sedí Múzy syn.

Ze všeho nám pouze ženy zbyly

v množství nezužitkovatelném.

Smutni, s hudbou, která v nitru kvílí,

jako eunuši mimo jdem...

Abstrakce jsou krásné pojmy,

jichž prý pro život nám třeba.

Bohužel, dnes hynou v boji

o konkrétní čtvrtku chleba.

Absurdnost má svůdné kouzlo pro lid,

pročež: Credo, quia absurdum.

Pročež budou opět i psa volit,

který zdvihl nožku na jich dům.

Acidum, to je kyselina,

v řemeslech pomocnice věrná.

Adam byl prý praotec náš v ráji.

Nuže dobrá, bibli věřit chci.

Ale pro jistotu malujme ho

trochu podobného opici.

Adept, adeptka jsou známi horlivostí,

pročež dobře lze jich leckde použíti;

u nás ovšem hlavně v literatuře.

Pomník postavte jim za jich vzácné ctnosti:

onomu, an chrabře s obuškem se řítí,

této, kadidlo jak veze na fůře.

Adieu – každý ví, cože to bývá:

ruky stisk, slzička, mávnutí šátkem.

Národ však loučí se jako tvůj koník:

obrátí, zarže a vyhodí zadkem.

Adjutant. Na jednoho vzpomínám

jak na sen milý. Němec to byl. Klement M.

Administrace je důležitý úřad.

Nejlépe s ním hleď vždy vyjíti.

Hlavně, jsi-li redaktor a básník.

Zaživa tě může pohřbíti.

AdÓnis je sličný jinoch,

pro dámský svět artikl.

S prázdnou hlavou, s pustým srdcem

nejlépe tu vynikl.

Adoptovati můžeš děti,

leč plodným se tím nestaneš.

Zlatem se můžeš, zbohatlíče, skvěti,

plevelem přece zůstaneš.

Adorace, ženský zvyk a plezír;

řítí se jak vyhozený disk,

metá kozelce a píše básně

tam, kde muži stačí ruky stisk.

Ad rem! K věci! denně měl by volati

čtenář kritiky a národ diplomaty.

Hadích jazyků jich řeči mají pružnost,

barvy duhové a argumenty z vaty.

Adresa by byla zcela užitečná,

kdybys na ni patent přiměřený měl,

aby nepovolaný jí nemoh užít,

holka zrazená anebo věřitel.

Adria je sličná koketa,

šveholící s mnoha nápadníky,

z nichž by každý rád s ní do světa.

Pozor, Čechu, pojdou z toho křiky!

Advent má církev a má jej žena,

i národ někdy – po svém Velkém pátku.

Jsi, národe náš, připraven?

Ne na dar, na porod jsi, vlasti, připravena?

Vždyť adventu jest již nakrátku

a přede dveřmi Štědrý den!

Advokát je mistr pletich, léček, triků.

Dnešního pořádku opora přeskvělá.

Až budeš chtít, lide, čistou politiku,

jeho nejdál musíš držet od těla.

Aeronaut již jako všichni plavci

živlem svým se nese vesele.

Nad dravce dnes podoben-li dravci,

člověk pokojný v něm pozná přítele.

Aeroplán, plod sličný mysli tvořící,

nesmí výš než nástroj může lidský:

požehnán buď orel mechanický,

zatracen buď člověk zpupně vraždící!

Afektace, jedno z ženských zel,

také u politiků se vyskytuje –

u demagogů bych říci měl,

ale doktor Soukup slavně protestuje.

Aféra je leckde bouří očistnou,

ohněm, v němž se dobrá lidská ocel kalí.

U nás aféry se – hlavně literární –

loužím před hospodou pouze podobaly.

Afiše čili plakát

přátelsky nabízí ruku:

ač ustavičně křičí,

nedělá přece hluku.

Afrika je země rubínů a zlata,

kaučuku a hříchů bělošských.

Sebeurčovací právo národů zde

v bílém pokrytci by vzbudilo jen smích.

Agenda. Velkou ji mají

dnes také proletáři,

když pochopili svou dobu

a keťasení se daří.

Agent, to je všelicos.

Pozor na všetečný nos!

Agilní člověk je milý tvor

a užitečná nátura.

Jak dlouho u nás však čeká naň již

moderní literatura!

Agitace velmi nesnadná je,

úlohu však důležitou hraje.

Velbloud musí projít jehly uchem,

veš se stane přitom velkým duchem.

Tak si lidé dají zvolna říci:

Drzá huba pravdě kolejnicí.

AgÓnie smutný obraz poskytuje;

někdy však i smíchu vzbudí dost.

Celý svět se dneska připravuje

na takovou jednu veselost.

Agronom je rolník ze škol moudrý,

třeba ho, by země více rodila;

moudrých otců třeba nám však také,

aby rodná půda lidem stačila.

Agrárník dnes pověst špatnou má

jako zdražovatel nevšední.

Kéž by tento zdražovatel první

byl však aspoň také poslední!

Agrárnický – kdosi tvrdí –

sen nám vzešel ze psoty.

Země mléka, země strdí.

Sotva však zem roboty!

Ahasver je bludná existence.

Žerty stranou: chudák, mnoho zkusí.

Mohl by si zahrát na učence,

ale mlčet, mlčet věčně musí.

Rodu ženského by nemoh býti:

vztekem by se musel zadusiti.

Ahriman slul zla a temnot bůh.

Pozemšťanky chodil asi milovat,

a tak zplodil zvláštní lidský druh,

jemuž teď se říká diplomat.

AcherÓn truchlivá voda je v podsvětí –

choutky zanech rybolovecké!

Achillova pata, lidská věc.

Má ji mudřec, má ji pitomec.

Někdo však má z hroší kůže svou.

Šmeral poslouží vám adresou.

Akademie jsou síně,

kde se pěstí kýč a cop.

Důstojně tu ve všem všudy

ve fraku si vede op.

Akát strom je užitečný,

růstem, květem velmi vděčný,

také snad jej shledáme

k tomu vhodným, v pravé míře,

co my pouze na papíře

v Šibeničkách děláme.

Akcent zdůrazňuje slova

mocným hlasem, silnou pěstí,

ale někdy pravý akcent

na tváři jen zašelestí.

Akcíz – dí česky sana mens tvá:

obtěžování obecenstva.

Aklamace v pravý čas –

umlčuje nesouhlas.

Aklimatizace, dobrá věc,

rozumíš-li správně žertu.

Sám se přistrojíš za čerta,

abys nepropadl čertu.

Akord vzácný skýtá hodina,

rodící se ze slití vín.

Vpravo vezmeš víno Zvěřina

až levice víno Stivín.

Akrobati živému se podobají šperku,

v cirku mile pobaví nám synáčka i dcerku.

V politice nectíme však takých šprýmů dětských,

po krk máme obratností provazolezeckých.

Rovněž socialismus už nemá zapotřebí

akrobatů s doktorátem, ale s pustou lebí.

Konečně i v kritice už nepůsobí dosti

akrobat a eskamotér s gumou místo kostí.

Pročež máme před Štědrým dnem jednu velkou tužbu,

národu by prokázali aspoň jednu službu.

Se svou klakou by se dali k cirkusu, kam patří

akrobati zprava zleva, soudruzi i bratři.

Akt všelicos je, možno říci však,

že každý oslazuje život vezdejší.

Akt ženský ovšem jinak nežli entreakt,

akt slavný jinak než akt milosti;

akt pohlavní je nejpříjemnější.

Akta svoje mnohý vidí rád

pod vrstvami prachu v šeru spát –

lépe je však všechna vyříditi.

Až náš národ po dnech otřesů

skončí akta procesu –

s akty ven těch, kdož se světla štítí!

Aktivista – ruka není čistá,

u náš značí;

stopy zrady nebo marmelády

jasně zračí.

Aktuelní, zaplaťpánbu, není pro nás již

hora, která na Dunaji ráda rodí myš.

Akutní může býti

například zápal plic

a přistoupení k straně,

jež mandátů dá víc.

Alabastr vyšel z mÓdy;

vnady alabastrové

trochu sluníčka a vody

mění v hnědě zlatové.

A tak můžeš od hodiny

nejlevněji, bratříčku,

ukojiti laskominy

na pečenou husičku.

Alarm na vojně tě učí,

bys byl na vše připraven.

V salÓnních vagÓnech tedy

měl by teď být každý den.

Albánie, země bacilů,

sice o Wieda, ach, přišla kdys,

naštěstí jí zbývá však

střední Evropa a syfilis.

Albinism, zrůdnost nevýznamnou,

najdeš časem u zvířat i lidí.

Horší je, když zrůdným celý národ

a za to se ani nezastydí.

Album věc je vyšlá z mÓdy,

plyšem strašil v salÓnech.

Hřbitov mladostí a lásek

v ztuchlý vzduch slal hořký dech.

Aleluja čili Chvála bohu!

zapějí nám brzy ve svém slohu

také knězi v lesku chrámovém;

my však, kteří jim tam nechodíme,

po občansku se jen pozdravíme,

vše si řeknem leskem v oku svém.

Alfa vede abecedu,

před ostatními jde vpředu.

Skromnější je lidu vůdce:

zezadu lid honí k půtce.

Alfons španělský, jak známo král,

aspoň něčím slavný je, toť jisté.

Na něj nejvíc atentátů prý

nastrojili jeho – policisté.

Algebra je velmi těžká věda,

přísných cifer přesný, pevný sloup.

Tohle štěstí nemá politika,

proto hudlaří v ní každý troup.

Alhambra palác byl ohnivých Maurů,

než křesťan rozbil ten krásný svět;

teď staví „alhambry“ pro plezír ďaurů:

pochybně lze se v nich opájet.

Alchymie kreditu již nemá.

A přec často pouhou výmluvností

z nejpustější lidské hamižnosti

přes noc takřka zázrakem se stane

nejryzejší zlato mužných ctností.

Aligátor od přírody lidožravý je:

ranou přímo do hlavy se nejlíp zabije.

Alimentaci, tu platí muži

na následky lásek vyhaslých.

Na plod lásky politiků s vládou

platí národ synů užaslých.

Alláh kdys velký byl turecký pánbu,

dnes však má na světě žal jen a hanbu,

na stará kolena chybí i pohova:

věrné mu strkají pod žezlo ďaurů,

osud snad čeká je ichtyosaurů,

chce do Palestiny konkurent Jehova.

Alkohol je postrach slabých lidí

jako láska, dobrodružný sen.

Silný však se vína nezalekne,

ani utopií, ani žen.

Alkovna v starých románech

útulek lecčeho byl;

dnešní svět k tomu zjedná si

zavřený automobil.

Almanach nevymizí z knižní rodiny:

jen gothajský zahyne na souchotiny.

Almužna je milosrdný skutek,

když nám cit pro spravedlnost utek.

Alpy jsou vysoké hory

pro romantické tvory.

Dobře by se na nich vyjímaly

pro exkrále kriminály.

Alternativa čili buď – anebo

pro národy mizí pomalu;

zato způsobí však těžkou hlavu

politickému šibalu.

Altruism pěkná ctnost,

v románech nás pobaví;

jde-li však o skutečnost:

na písku se nestaví.

Alumnát má toto za nápis:

Zde se korumpuje AdÓnis.

Amanta má kuchta Fany,

bratrance má malá Stáša,

milence má krásná Annie,

ctitele má slečna Máša,

přítele má paní Laura,

princezna má lokaje,

chodí za ním do stáje.

Amatér je užitečný

s ústy pod zámkem;

v politice nechať mluví,

jen však nad džbánkem.

Amazonky byly za všech časů,

měly sílu, měly ctnost i krásu,

poklesly však nyní velice.

Jedny tuk jsou, druhé sama kost,

kohoutí jest jen jich bojovnost,

ostatní vše, běda, slepice.

Ambice veliké doktoru X

sedí v tváři;

do nebe žebřík mu budují už

proletáři.

AmbrÓzie, kromě nesmrtelných,

nejeden si básník vydobýval

tím, že na pozemské pouti

s chlebem česnečku jen míval.

Ameliorace v hospodářství značí dobré konání;

v politice však to obyčejně bývá záplatování.

Amen zbožný řečník naposledy děl.

To jest: mozek váš už bohdá zvodnatěl.

Amerika velí. Srdce strašpytlovo

zkoumá každé slůvko páně Wilsonovo.

Brachu, neboj se, pan Wilson nezklame tě.

Udělá pořádek v našem starém světě.

Leč až domluví, to hlavní svými slovy

americký kapitál nám nejspíš poví.

Amfiteátr, toť jisto,

byl krásné a vhodné místo.

Milionáři kariéristo,

pro své schůzky s lidem

dej si jej zbudovat židem!

Amnestie v demokracii

číms jiným bude; nechť bují!

Leč „milost“ a demokracie

se navzájem vylučují.

Amoroso čili milostně a něžně

leckdo teď nám hraje, kdo nás dříve bil.

Amoroso nebo furioso,

mimochodem jen si pomyslíme zběžně,

aby laskavě nám...

Amputace nepřehledné

syni pro vlast podstoupili.

Teď se tedy amputovat

vlast dá pro syny, již zbyli.

Amulet pověra,

a přec věc milá,

když si jej dívka dá

za ňadra bílá;

leč byť byl ze zlata

a za tisíce,

neřest je na prsou

čarodějnice.

Anabaze nová byla vykonána,

Češi opět jednou byli světoví.

Dbejme, by ji promptně nepostihla hana,

že ji mistři slova zvěční tuctoví.

Anachronism nejeden

mizí z Evropy den co den,

nebojte se, raci z děr,

dost jich zbude pro váš směr;

leccos stojí za pochvalnou zmínku,

vcelku stavíme však na bahýnku.

Analogie – pro pana barona nejlepší bývá,

když se z lÓže své kukátkem v podpaždí baletek dívá.

Anarchista, vizte, jak se časy mění,

celou Evropou byl souzen k vyhubení;

teď však s celým světem vyhubit se chystá

všecko, co si říká imperialista.

Anatéma, zbožné prokletí,

hrůzu ztratilo i smysl už;

pravidelně k duhu dnes jde ti,

když jsi mnoha proklínaný muž.

Andante je v Čechách velmi oblíbeno,

řeč svou zpívají a písně protahují,

opatrným tempem i svou politiku

mnozí k rozšafným jen cílům dirigují.

Jenže opatrně teoreticky

v praxi bývá často – opatrnicky.

Anekdota budiž dobrý doušek

pod zeleným stromem v pivnici,

když jsme dlouho moudře vandrovali

po rozšafné rovné silnici.

Anexe, slůvko kulaťoučké,

tu loupež značí, spravedlnost tam;

hra s ním, jen zakalujíc jasné,

je diplomatů jeden um a mam.

Anglie, obdiv si vynutí

ctnosti tvé, počty a diplomacie.

Ale kde zůstalo pohnutí,

které nás dojme při slově Francie?

Anonym je někdy zbabělec,

jindy správně vedoucí si pán

proti těm, kdož soudí každou věc

podle toho, kdo je podepsán.

Antagonism mnohý zmizí,

až uzdravějí Evropu chorou.

Leč chudák s bařtipánem nesmíří se

pod žádnou trikolÓrou.

Antika, toť celkem lepší chvíle,

krásná byla tehdy lidská gesta.

Filistři dnes žvaní o ní mile,

mramor je ze sádrového těsta.

Antikrista zbožní se kdys obávali

věříce v den hrůzný jeho příchodu.

Před novým Kristem dnes by do zaječích vzali,

kdyby přišel na prah jejich obchodů.

Antišambrovati každý nedovede,

ohebné je k tomu třeba páteře;

s pevnou páteří – to bylo a to bude –

dál se nedostaneš nežli za dveře.

Antikváři, pozor! Vzhůru bílou bradu!

Svět má pro vás vzácné starožitnosti.

Kupte, snášejte jen rychle do svých skladů

se vším všudy vrchnost z boží milosti!

Antologie má téměř vždycky

více špatných nežli dobrých stránek,

zvláště když ji dělá obchodnicky

pro publikum p. red. Jelimánek;

pravou v srdci nosí čtenář lidský.

Apetit je někdy přenáramný um.

Němec odjakživa vítězem tu byl.

Ze všech končin země zní to k nebesům:

Tě prosíme, bože, by se udávil!

(Psáno před válkou.)

Apollo, umělců bůh,

opustiv olympský luh,

nekrášlí smutného nebe;

na penzi prodlévá kdes,

poněvadž umělec dnes

uctívá toliko sebe.

Apostata budíval kdys pohoršení,

dokud pravda byla nemovité jmění.

Dnes ji dobýváme těžce jako rudu.

Hanbou trvati jest na poznaném bludu.

Apoštol, toť krásné povolání,

bez něho by svět byl hluchou plání.

Bohužel i zde je neřest rubu.

Mnohý znamená jen velkou hubu.

Aparát je dobrý nebo planý.

Nejhorším jsou politické strany.

Aprovizace za vlády Vídně

v anarchii klesla očividně;

nyní z bryndy má nám dozajista

pomoci ministr anarchista.

Aréna byla a jest

divadlem lidových gest;

kde gladiátor hrál kdys,

subreta vítězí dnes.

S ní maje společný rys

politik mnohý tu kles.

Areopag vážný sbor

nekoná vždy vážných věcí;

někdy je to pouhý cop,

jindy zařízení mlecí.

Argumentace hra bývá skvělá.

V zápas torero jde s pravdou býkem.

Plesají žen srdce rozněžnělá:

Torero je velkým kouzelníkem.

Archa Noemova měla

pojmouti jen zvířata;

z nich snad znova by se bylo

jiné lidstvo narodilo –

rasa méně proklatá.

Archanděl – psáno je –

s plamenným mečem

nám prarodiče kdys vypudil z ráje,

vyžeňme všecko, co vládne tu mečem,

a dobudeme si rajského kraje.

Archív mnohý v dnešním reji

nabyl důležitosti.

Manipulace se dějí.

Vyrůstají starosti.

Někdo rdí se, někdo třese;

pracuje již pometlo.

Blažen, komu povede se

tajnost vznésti na světlo.

O jednu věc prosíme jen:

S pravdou ven, leč s tvou i mou!

S pravdou ven, leč s celou, nejen

s půlkou tobě příjemnou!

Aristokrat vybledlá je sláva,

modrou zlatá vystřídala krev.

Vepři chrochtají a bučí kráva,

kde zněl romantický loutny zpěv.

Arkádie, Arkádie,

věčně sladká utopie,

nad vlastmi jsi lidská vlast,

Adamů i Ev jsi rájem,

slíbeným jsi rajským krajem,

kde by život značil slast –

odvahou jsi srdce pouze

v blázinci, kde líčí z nouze

člověk na člověka past.

Arivista čili šplhavec,

zisk a sláva jeho heslo jest;

tam však jen, kde hloupost stálý žnec,

může pšenička mu čile kvést.

Armáda zdá se dívčinou švarnou,

když vojsko táhne a hudba zní,

když národ má v ní záštitu zdárnou

své svobody, svého snažení.

Skepticky zří však zkušení muži

na zamilovanost junáků –:

Na světě vzkvete tím více růží,

čím méně tu bude vojáků.

ArÓma jest vůně kořenná,

žádný parfém ženský, drsná, silná;

bytost muže takto vonět má,

jeho zásady a snaha pilná.

Ars amandi, věčně stejný um,

věčně kvetou jeho rudé záhony.

Dává přednost tichým večerům,

ve dne však... nu, to se stáhnou záclony.

Artemis neboli Diana,

bohyně luny a lovu,

dávno již nejezdí lesy;

snad jako slečinka z myslivny

má dostaveníčka, klavír

a zdobí venkovské plesy.

Artilérie, toť pravda,

dovede dnes posílati,

úspěch měla veliký;

s chválou počkáme však, až nám

místo „koťat“ bude házet

husu, zelí, knedlíky.

Arzenály lidstvo svorné

za zásluhy bezesporné

vyhodí snad do povětří

bez velikých cavyků!

Ptáme se jen, co se stane

se zbrojnicemi, z nichž vane

vůně pomluv, lží a intrik

hokynářských kritiků?

Asanace byla před nemnoha lety

pražská čtvrť, kde ghetto kladli na fůry.

Dnes nám toto místo zdobí vzácné květy,

přelíbezné květy architektury.

Asfodel je kvítek milý

ufňukaným básníkům;

nám naštěstí růže zbyly,

růže, slunce, lesů šum.

Asimilace je heslo žida,

který není sionista;

křesťané to činí kratčej:

asimilují si Krista.

Asketa je člověk bohumilý.

Přejme mu, by cíle svého došel.

Na hrobě, hle, hlásá kámen bílý:

Nejed, nepil, třetího dne pošel.

Aspirace pavučiny jsou

z kouta, v kterém sedíš, vyslané.

Zlým v nich zlaté mouchy uvíznou.

Dobrým vítr všecko rozvane.

Astra je staropanenský kvítek

anebo moučka na krmení dítek;

při oné myslíš na růží trsy,

při této na zdravé mateřské prsy.

Astrolog byl hvězdopravec,

astronom je pouze znalec,

hledá se však vzduchoplavec,

který nás tam doveze.

Atavism silný

koluje nám krví,

proto občan pilný

pole bitev mrví.

Ateism, víru zdravou,

žijeme dnes v plné míře;

ostatek je setrvačnost,

náboženství na papíře.

Ateliér, dílna umělecká,

rodí často zparchantělá děcka.

Kde se ziskuchtivost páří s hloupostí,

tam se neporodí kousek věčnosti.

Atentát je lidumilný

preventivní prostředek,

když jde o to, aby jeden

nestrojil ho často na sta

po celičký lidský věk.

Atlét mívá velké svaly,

ale malou hlavu;

tak i s mnohým politikem,

který mluví k davu.

Atmosféra není u nás čistá,

cosi páchne tu a dusí nás.

Ach, to větry pouští dozajista

ziskuchtivosti a lichvy ďas.

Atrakce jsou velmi různé,

smutné, veselé i hrůzné;

každý podnik mívá jinou,

některé jsou pouze psinou.

Také strany politické

mají atrakce své lidské:

nelidskou zde službu koná

politická primadona.

Audience v republice

ztratily svůj třpyt;

zato ve vážnosti stouply

ty, jež dává lid.

Auditor je také jedna ze vzpomínek

na habsburský černožlutý čas:

psa si představuješ, který vztekle kouše.

Běločervený teď pleteme si vínek

pro vlast novou; psy ty vezmi ďas:

jen ať nevyskytnou se nám v českém rouše.

Auditorium je nevděčné a vděčné;

řeči nebývají vždycky užitečné.

Byli bychom národ ze vzácného kovu,

kdyby v pravý čas muž pravý přišel k slovu.

Aureola vnější

není nejcennější;

zasloužená záře

vyzařuje z tváře.

Austria byla felix,

když podnikala sňatky;

když rvavý jal ji duch,

zbyl po ní však jen puch

a papírové zlatky.

Autobiografie

zřídka pravdou polije

obraz člověka;

je-li z ruky ženské však,

čti vše právě naopak,

a tak pravdu zvíš.

Autograf slavný v noci vstal

a v hněvu spravedlivém řval,

až zkoprněla Mánička:

„Kdyžs mě už jednou urvala,

proč jsi mě takhle zandala

mezi svá hloupá psaníčka?

Ty přítelkyně, ctitelé

se hašteří jen vesele

a pomlouvají vespolek;

čert aby myslil na spaní

v tom navoněném ústraní:

Je tohle vděk, je tohle vděk?“

Z postýlky hupla Mánička,

popadla svoje psaníčka

a z prsou vydral se jí sten;

v balíčku ručkou lovila

a potom rychle hodila –

autograf slavný do kamen.

Autokrat

mizí z řad,

hledá zadní vrátka;

dbejme dál,

by čert vzal

také autokrátka.

Automat je užitečný přístroj,

rozšíří se velkých do dimenzí.

Logicky až všude zavedou jej,

považte, co uspoří stát penzí.

Autonomie

slavně nežije;

běží o nemoc:

Kde se zahostí

zištnost s hloupostí,

slabá svépomoc.

Autor z deseti jeden

svědomitostí veden

tvoří víc než dým;

sotva ze sta však jeden

vzácnou hrdostí veden

je v tom důsledným.

Autorita není spár,

když ji bereš jako dar

z čisté dlaně!

Autorita vnucená

je však dýka broušená

oboustranně.

Averze zpravidla bývá

nevěcný osobní cit.

Umíš-li příjemným býti,

jsi chválen spíše než bit.

Tvá dobrá práce nic není,

líbivý nejsi-li muž.

Pracuje averze bližních

jak tupý kuchyňský nůž.

Aviatik dobyl vzduch,

šraňkům směje se z lodi.

Nechať hřímá hesel ruch:

světoobčan se rodí.

Azalka, pěstěná květinka,

jak napudrovaná slečinka

v pokoji radost nám dělá.

V poli nás dojme jiný svět:

šípkové poupě, makový květ.

Proč bys se, azalko, rděla?

Azur krásou vznešenou nás jímá,

pokud ze své Země k němu zříme.

Ale je to poušť a je tam zima,

když svou Zemi zpupně opustíme.

Azyl každý plod je nouze,

lidstvo obviňuje pouze:

buď se množíte jak blázni,

nebo nežijete v kázni.

B má říci ten, kdo řekl a,

logiky toť smysl krátký.

Když jste vzali šlechtě tituly,

vezměte jí také statky.

Balancovati, toť také umění,

kdo to dovede, jest akrobatem zván.

Někdo má v tom praxi věru nevšední,

chce však politikem býti jmenován.

BabylÓn – och, jména toho

nadarmo by neměl brát

svět náš – smyslu záhadného

podivínský aparát.

Kolik hlav, och, tolik soudů,

bezmála i obchůdků:

labyrintem cest a proudů

ze schůdků jdem do schůdků.

Bacily a bakterie

jistě na místě svém jsou,

i když jejich úsilí je

někdy věcí nezdravou.

Bez bacilů lidských ani

svět se lidem nedaří.

Zhltli by nás bez váhání

potentáti s lichváři.

Bajonet je málo lidská zbraň,

žoldácká jen užívá ho dlaň.

Bakchantka již také není kněžkou,

veřejně se nectí její zjev;

více nebo méně tajnou veškou

bývá jen a řádně pije krev.

Bakchus, to je také jeden starý bůh,

který znuděn světem na výměnek šel.

Dnes ni ve víně se nezdá býti duch,

svět i pro pitku již tuze zpitoměl.

Bál či ples je smutná věc,

oblečený zvěřinec.

Je-li hodně škrobený,

je to jen trh na ženy.

Nejlépe se podaří

na dědině s šumaři.