Bratr sestře.

Slyším slavíkovo pění?

Či to píseň Serafa?

Ó snad žádný klam to není –

Že Růženka sestra má.

Má je sestra, nebo ke mně

Sama „bratře“ pravila;

„Sestro!“ Já jsem zvolal temně –

Hruď mou rozkoš prolila.

V srdci mém tak bylo volno,

Žebych jej byl darem dal;

A při tom předc jaksi bolno,

Žebych hned byl zaplakal.

Kdo nad mne je blaženější? –

Žádný říc’ nemůže: „Já!“

Nebo dívka nejctnostnější

Mne za bratra zvolila.

Bratrem Tobě věrným budu,

Ty cit sestry v sobě vzbuď,

Tvé žalosti, Tvému trudu

Ulevit, má snáha buď.

Zhynulo radosti símě

Hned z mládi oběma nám:

Nuž tak nesme svoje břímě,

Až nám uleví Bůh sám.

Snad dřív nežli Tvého zhasne

Žití svit, Růženko! můj:

Pak u Otce v říši spasné

Na tě počká – bratr Tvůj.