BRATŘÍ

Psal, svraštiv čelo, jak by v žulu ryl:

„Buď zlý. Hruď obrň, soustrázní-li chora!

Buš v kovadlinu. Z bohů vzývej Thora!“

Pak, zmučen tlakem krve, zamhouřil

žhoucí svůj zrak. Byl večer. Vidiny,

silné jak život, volaly naň: „Bratře!“

Had s orlem. Lstivé slunce. Proti chátře

drtivou moc! Tvrd vládnout, jediný!

A vkročiv do ulic, shléd: Vozkou kůň

do vrchu smýkán, pod uzdu se pění;

přes ostny žeber plesnivé jde chvění;

zrak němě mokvá, bolu líná tůň.

Jak ze sna ještě vzkřiknuv: „Bič!“ a „Pěst!“

a na šíj padnuv tvoru, jenž ho lákal –

bratrsky bratra – vzúpěl, štkal a plakal,

nad herkou zhroucen, síly věrozvěst.