Bratřím.

My máme řadu velkých proroků,

a přece bědy hnětou ňadra nám;

a přece slzy planou ve oku

a z dáli zvon vyzvání ku hranám.

Nám ještě schází vroucí sbratření

a velká láska, schopná obětí,

jež času útrapou se nemění, –

a ta nás teprv k činům zasvětí.

Jen z činu vyjde spása národa,

jen z činu kříže vstane Golgota;

a na té Čech svou slabost zaprodá

a oblékne se v sílu života.

A prchne robství, slunce vypryskne

a jaro bujné spadne na hlavy,

ruka se k ruce vřelej’ přitiskne

a jeden mžik sto věků napraví!