Bratřím na Balkánu.

Nuž v boj, bratrský národe!

Opásej rámě ostrou ocelí

a lvem se vrhni v zápas rekovný,

rozdrť a ve tvář mrzkému hoď vrahu

ten řetěz poroby již zvetšelý,

jen vstaň a sešle nebe vláhu,

jež rány staré opět zacelí.

I národ náš dost dlouho otročil

a úpěl v těžkém jařmu okovů;

však hle! již vztýčil se a přísahal

že slávy nové prapor opět vkolí

té velké dávné slávy na rovu.

On zasel velké činy v dějin roli –

z nich otců lesk mu vzejde poznovu.

Nuž bratře, setřesme již pouta svá,

ty patu vryj v Balkánu záseky,

a v Krkonošů tém my vzkočíme

a podáme si uvolněnou páži;

a k Pontu ty, až na Balt daleký,

my máchnem mečem v přední stráži – –

a při sám Perun, svobodni jsme na věky!