Bratřím Slovákům.

Vy na Slovensku bratří milovaní,

k nám navraťte se v jednu rodinu;

nás rozdvojili důvodové planí

a prodloužili spásy hodinu:

ó k nám se vraťte, rosa míru skane,

a nový, jarý, vroucí život vzplane

zas na Slovensku, bratří milovaní!

Ač ve dvou vlastech, jedinou jen matku

dal Tvůrce nám a přikázal ji ctíť,

ne opouštěť a nechať v nedostatku,

ne prchať před ní, v nenávisti míť,

leč v jednom kruhu, v stejném srdce chvění

a s myslí svornou, v činorodém chtění

žíť ve dvou vlastech pro jedinou matku!

Ó probuďte se – není spánku doba,

ó navraťte se, dokud ještě čas!

Vás otravuje porobenství mdloba,

a kletý zhoubce jazyk dere zas,

váš tyran bdí, vy v nečinnosti dlíte,

váš tyran jedná, a vy přece spíte:

což nevíte, že kyne spásy doba?!

Ó poznejte se – přišla doba činu:

vám zpupný barbar šlape na šíje,

ubíjí duši, hubí domovinu

a z vašich statků slaví orgie –

ó pojďte s námi, pojďte, bratří, spolu,

už netrvejte déle při rozkolu

a poznejte se; přišlať doba činu!

Ó k nám se vraťte, v náruč pospolitou

a vykonáte povinný svůj čin,

vlasť zachvěje se slastí nezakrytou,

že navrátil se milovaný syn:

jen s námi, bratří, svornosť sílu rodí,

vás jedna cesta jenom vysvobodí:

jíť svorně s námi drahou pospolitou!

Nač váhati? Ne! Neváhejte nyní

a k nám se dejte v činném souladu;

již panovali národové jiní,

slovanský národ vchází na řadu,

ne mečem rudým a porobou lítou

leč vládnout srdcem, světlem, humanitou –

a nová doba vzejde lidstvu nyní!

Buď vážnosť doby nyní pochopíme,

neb nezasvitne nikdy spása nám,

buď k stejným snahám nyní přistoupíme

a k jedné řeči, k jedněm ideám,

neb nikdy více nepřijdeme k sobě:

ó rozvažme, jak vydáni jsme zlobě,

a vážnosť doby snadno pochopíme!

Ó chtějte jen, a budem’ zase svoji,

jen vůli dobrou, vše se podaří,

jen mysl svornou k společnému boji,

a žádná síla ať se nezmaří.

Dobíhá rafij – – rozhodnutí kyne – –

a svorný národ nikdy nezahyne! –

Pak v díle každém navždy budem’ svoji!!