BRATROVI.

V svých tonech vypověz, co sloky mé se říci zdráhají,

zpěv revolty i touhy, výše závratné, jež lákají,

jen pro mne improvisuj na thema: jak skryty pod mraky

se chvějí hvězdy v nedočkání spatřit světlé zázraky,

kdy pružné svaly mrští nás v jich fialové objetí.

Vím, ironické staccato jak žahadla se rozletí,

však měkký přechod ztupí hrot a nadechne zas náladu

tak hřejivou jak červencový den, když šíří nadvládu

své radosti a kvasu, bouřícího přírodou.

A zase akkordy jak mlžné záhady jdou, smutně jdou

a vábí obraz: sfingy tajemně a tvrdě mlčící

se týčí v duši, kterou mrská přemítání fičící:

proč lžeme ctnost a ctnosti zabíjíme pro pochybný vkus?

Proč život sevšedněl a sváteční kde hledat ono plus,

jež ozáří i ohřeje a všednost kletou zaplaší,

tu všednost, jež šla poťouchle a zrádně duše do naší?

A v závěrečných passážích, jež prolétnou co svatý roj,

k mé slavnosti se světla rozžehnou: tož síla, život, boj.

V svých tonech vypověz, co sloky mé se říci zdráhají,

zpěv revolty i touhy, výše závratné, jež lákají.