BRATRSKÉ HOVORY.

Nejtrpčí chvíle nás sblížily k bratrství přetěžkému,

že víme, čím jsme povinni sobě i poslání svému.

Samotní vyjdem’. Mlčky půjdeme obzory zmračenými,

druh druha v křižovatkách poznáme tajnými znameními.

Tu řeknem’ sestře: „Zdráva buď! – Již brzo bude po hoři!“

A v odpověď nám na čele polibek tichý zahoří.

Tam řeknem’ bratru: „Silný buď! – Je svatý cíl i cesta tvá!“

A on se mlčky přidruží, a půjdem’ dále spolu dva.

I nepřítele potkáme a řekneme: „I ty v náš vejdi dům!“

Tvář zakryje a odvrátí v odpověď našim pohledům.

Pak přijde noc, a hvězdy v ní zajiskří s nesmírné výše.

I ony budou hovořit se srdci našimi tiše...

V sled vyjde slunce nad obzor, jenž v mracích zahalen dříme,

a my je v hluboké pokoře poklonou pozdravíme.

Tu prvně zjevným stane se bratrské naše znamení:

tváře všech budou slunečné a bílá naše odění.

A tehdy – na Hoře Proměny se skončí naše dílo,

neboť od naší bělosti i v kraji bude bílo.