BRATRSKĚ MLÁDEŽI.

Mládeži milá jiskrných očí a zardělých, hebkých tváří,

mládeži drahá májových srdcí a duší jak bílé květy,

očí a tváří, srdcí a duší, jež nemohou býti lháři –

s plesáním tebe zdravím a hřeji se jarními tvými vzněty!

Plakaly děti v pradávnu nad tělem umírající Matky,

do všech se končin rozprchly, hněvivou vichřicí hnány z domu,

nechavše tady všecko, svou vlast i prach otců i vše své statky,

nevzavše nic než Kralickou bibli a Labyrint světa k tomu.

Rozptýlil vítr Jednoty bratrské děti jak spadalé listí,

aby kdes marně tlelo a hynulo v neznámém, cizím kraji –

s listy i zrnka zanesl, by tam z nich kvítkové rostli čistí,

zatím co doma trní a bodláčí roste a blíny zrají.

Naplnil však se čas a již vítr se obrátil k české zemi,

zanesl zpátky símě, by vzklíčilo, vzrostlo a dalo květy,

z domácí hroudy živeno, českými vlaženo ručejemi

v čas, kdy se vposled splnily slavné a prorocké Kšaftu věty.

Vidím, jak roste přede mnou májové, bělostné, mladé kvítí,

vidím, jak zevšad úsměvné korunky po slunci božím točí –

vidím, jak jasně, radostně, v touze a naději zevšad svítí

mládeže nové Jednoty důvěrné, zářivé, čisté oči!

Žehnám vás, květy, naplněn radostí vaší vás pozdravuji!

Kveťte a zrajte, na nové květy zas vydejte símě boží,

všude ať místo blínu a bodláčí bílé jen květy bují,

Jednota bratří, sester ať v kalicha zemi se znova zmnoží.

Ať je zas boží zemí, lid její ať lidem je zase Páně!

Duchem se předků naplňte, vůně jak plny jsou květů číše –

jako květ vůni, ducha tak Bratrství v širé s hor šiřte pláně,

aby zas vedl národ můj za velkým posláním dál a výše!