BRATRSTVÍ SMRTI

Tak ty, jenž vyhoštěn šel's krásou světa,

Kdys zrodil jsi se s bláhovým svým snem,

Jak z kukly na puškvorci náhle vzlétá

Těkavá vážka tichým večerem.

Vždy potácel ses nehostinou zemí.

Na svých rtech píseň ironickou, zlou,

Sám, opuštěn a povržený všemi,

V své hadry schoulený jak v bídu svou.

V tvé duši haslo to, co v jiných plane,

A život odmítal vždy touhu tvou

Jak dveře v těžký zámek zavírané.

Vše, co jsi chtěl, teď neodvratně hyne.

Jen cítíš ještě, jak Smrt pojednou

V společný rubáš s druhými tě vine.