BRATRU K 27. VIII. 1932

Mým není úkolem tě vážit, soudit, měřit,

spíš věrně spolunést tvých dnů i jas i tíž.

A srdce, jež tě zná, smí klidné být a věřit.

Vždyť vidí: pracuješ – a odpouštíš.

Je úsměv dětský víc než sebe hlubší vráska.

Chce radost zůstati a odejít chce žal.

Co dal kdy světu soud? A co mu dala láska?..

Tys nesoudil! Tys pěl a miloval...

K potěše velikým i malým božím dětem,

praménku jasný, zvuč a z hlubin tryskej dál!

A věř, že kdykoli v té strmé cestě světem

se ohlédneš, mne spatříš opodál...