Brázda.

Jít brázdou, vůl jak dělá trpělivý,

je posléz moudrost žití svrchovaná,

neb z démantu se neotevře brána,

za kterou rajské vstříc by tryskly divy.

Pro pěstě heroů jsou ořů hřívy,

ty musíš v pole vyjít časně z rána,

ne lítat, clona mlh kde zlatem tkána,

leč tuhý křemen kde sní rodné nivy.

Ne po hvězd kvítí rozmařile těkat,

leč na zrno, jež rozhodil jsi, čekat,

se kroupami a vichry nepolekat.

Zrak upřít v zem za pluhem nebo branou,

a nevyděšen starou v srdci ranou

jen naděje žít nesmrtelnou manou!