BŘEH ZÁHROBNÍ.

Na tisíce planých máků

zplamenilo slunce v poli,

jdu tím polem v zpěvu ptáků,

ale srdce moje bolí.

Východ na ně usmívá se

v ladné dívky cudném rdění,

všecko tone v tiché kráse,

ale pro mne míru není.

Nač pohlédnou kalné oči,

vše se leskne, vše se třpytí,

leč mou loďkou věk už točí

na břeh záhrobního žití.