BŘEMENO LÁSKY.

Neoddaluj dlaně růžové

chudičké své královny

jako vánek laškovný

ševelící snítky třešňové

od příbytků lidských na večer.

Nesmíš být jak milostivý král:

Stále dávati jen. Také ber.

Láska má jak dítě vzbuzené

chce, bys z kolébky ji ze zlata

na zdupanou, tvrdou zemi dal.

Láska má je příliš bohata.

Chce se rozdávat. Chce, bys bral.

Její ruce, neochuzené

o vše, pozbývají na ceně.

Přijmi dary té mé jeseně,

abych neplakala nad splavy,

na klínu list svadlý, krvavý.