Březen.

Šohaj úhor oře, – stená pluh a píská –

namáháním s čela hrne se mu pot;

všecko zahaleno, novina i víska,

šedou jarní mlhou vstávající z vod;

tesklivo a smutno po dalekém poli,

těžce v jařmu táhnou supající voli,

racků hejna letí v brázdy z třasaviska,

skřivan v nebi mizí jako zpěvný bod.

Namáhavou, synku, v novině máš práci,

halena i širák jsou ti na potíž,

leč do jarých prsou jarý dech se vrací,

při kleči sval tuhne, záhy uvidíš!

A přijdou-li vrazi do rodných nám luhů,

meče ukujeme z radlic těžkých pluhů,

jimiž v brázdy na vždy dravá zášť se zkácí...

Orej, ale v reka v čas se proměniž!