BŘEZEN.

Vstal vítr kdesi v zamodralých lesích

a do běhu se pustil ryčného

vše žena před sebou: od mračen na nebesích

až k listům, zbylým z roku loňského.

Radostí bouřnou duje vítězivě,

má teplý hlas a svěžest horských čel,

po lukách letí, po silnici, nivě

a opírá se do okenních skel.

Vstát budí stromy, pučet do pupenců

i nové lístky vydat metlici,

čas lásky tady! – hučí do milenců

a skřivan přijde! – volá ornici.

A vrabce šašky, kteří s křikem pílí

o závod s vranami kams k výšinám,

jak míče chytí, převrací je chvíli

a potom hází jimi sem a tam.