BŘICHA V PRAXI A THEORII

Nahoře žije se. Bříška jsou plná,

v očích je sluníčko, v duších zní hudba.

Inu, tak stává se: teplá je vlna,

do níž ty životy zhalila sudba.

Dole je zoufalo. Mezery v břiše.

Dnešky jsou šedivé a zítřky černé.

Žebrá se, krade se a jde se tiše

na lup a na vraždy – kus práce perné.

Při tom je úvaha: buď to půjde,

pak přijde pro břicho nálada slavná –

anebo chytí nás a potom bude

živit nás kriminál. – Úvaha správná!

Nahoře diví se těm desperádům,

útěchu vznešenou sypou jim vřele:

Lidičky, klaňte se těm našim řádům,

jsmeť blaha ostrovem v Evropě celé!

Slyší to ti dole? Proč nejsou zticha?

Kulturní národ má zdravý mít kořen,

člověk zde nemá být otrokem břicha,

člověk je k něčemu vyššímu stvořen.