Břímě velké Bůh nebeský složil

Břímě velké Bůh nebeský složil

Na útrobu moji přeslabou;

Tíže ty snad v hrob mě zahrabou;

Tak mě osud ten můj poubožil.

Bláhy kořen se mně neodnožil;

Zřídka manna sladkou ostrabou

Sprchá na mou duši ochabou;

Srdce dvůr se hořem poostožil.

Toť to břímě – že mám vytýkati

Hřích a vadu mému národu,

Proto se mně jazyk v ustou hatí.

Bože dobrý! odlož se mne břímě!

Neb choď semnou a dšti pohodu,

Ať se břímě změní v spásy símě.